Předmluva - Modo infirmi non sunt deserti.

16. ledna 2014 v 12:30 | Kateřina Váchová |  Finální verze
"Jeden nejmenovaný výborný básník a skladatel zasadil do své písně větu, která se mi vryla do paměti. Větu, která mě dodnes udržuje jakžtakž při síle.
"Pouze slabí nejsou sami."

Nejsem si jist, zdalipak jsem silný - někdy snad ano, jindy spíše ne...
Ale sám jsem určitě.
Žiji v malé chatrči uprostřed ledových planin. Samota je pro mne vězením a zároveň jediným řešením. Jsem na ni zvyklý a vždycky jsem byl.
Nemohl jsem si vybrat ze dvou světů, a tak nepatřím ani do jednoho.

Když chci s někým promluvit, vybavím si v mysli jejich obličej a znovu a znovu od nich slýchám ty samé věci, jak si na ně pamatuji. Ale i já jim říkám stále to stejné:
"Chybíte mi a stále na vás myslím. Mí drazí přátelé, nemohu se dočkat, až vás zase uvidím. Kamaráde, stav se příští týden na čaj, neboť já na tebe nezapomněl."

Stavte se, navštivte mne. Protože já za vámi jít nemohu. Jsem už starý a můj svět je jiný, než ten váš. Snad se alespoň v průniku skutečnosti a mého světa shledáme.
Já stále čekám."

Phoúron Albínijský
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Čokinka Čokinka | E-mail | Web | 16. ledna 2014 v 12:38 | Reagovat

Zajímavý :)

2 Cleo Cleo | Web | 19. ledna 2014 v 11:06 | Reagovat

Zní to poutavě. :)

3 Kateřina Váchová Kateřina Váchová | 19. ledna 2014 v 17:30 | Reagovat

Skvělý, dík! :))))))))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama