0. Discidium

19. ledna 2014 v 18:00 | Kateřina Váchová |  Finální verze
Stál před ní a hleděl do země. Nebyl s to se pohnout, jak byl nervózní. Nohy i ruce se mu třásly, hlas vypovídal službu, oči těkaly z jedné části studené podlahy na druhou. Nejradši by to vzdal a odebral se zpátky do svého příbytku, ale bylo potřeba to udělat a říct jí to, než bude pozdě.
Už teď každou chvíli hrozilo, že nad ním Ledové zahrady zvítězí a vyrvou mu duši z těla. Byl unavený z věčného boje o ni. Musel odejít.
Pomalu zvedl hlavu, aby se na svou ženu mohl podívat.
Ach ne!!
Proč se na ni jen musel dívat? Do těch dvou temných očí, do těch prázdných děr, které jen zely prázdnotou, nic neříkaly, nic neviděly? Odporem se otřásl, když je znovu spatřil.
Kde je duše jeho ženy? Do jakého pekla si ji nechala poslat? To, co před ním sedělo a bezduše ho pozorovalo, byl pouze její temný, nicneříkající stín!
Jak na něj démonicky hledí! Pozoruje ho bez jakéhokoliv zaujetí, bez zájmu, bez lásky.
Jak to, proboha, mohl nechat dojít tak daleko??

"Mluv."

To byl její hlas, chladný a strojený. Rozkaz z úst nežíjící bytosti. Rozplakal se.
"T-ta kletba, či co.. Já už nechci. Nechci," vyrazil ze sebe tiše.
Zvuk se rozléhal celým sálem, odrážel se od obrovských sloupů vyřezaných do soch, až nakonec doplul k jejím uším, tichý a přesto jasně slyšitelný.
"Co nechceš?"
"Nechci.. Tu být."
"Ach tak."
Nic víc na to neřekla, jen ho dále pozorovala, jakoby čekala na další slova.
"Ty i děti.. Ledové zahrady... Neunesu to. Odcházím."

Slyší ho vůbec? Uvědomuje si, že ji právě opouští poslední člověk, jenž k ní ještě něco cítí?
Rozhodl se učinit poslední zoufalý pokus. Vyšel schody až k ní a vzal ji do náruče.
Ne, to neměl dělat!!
A rozplakal se ještě víc. Byla jako kus hadru, dále seděla zpříma a dívala se před sebe, jako stará loutka, tuhá jako kámen.

Pustil ji.

"Sbohem," zašeptal a otočil se k odchodu. Vyšel honosnými ledovými branami ven a spěchal pryč z údolí a přál si při tom jen to, aby nemusel potkat Algidita, aby se mu nemusel podívat do očí. Věděl totiž, že se pro něj stane zbabělcem. Tu myšlenku skoro nemohl snést.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vera Vera | Web | 12. listopadu 2014 v 22:44 | Reagovat

Ahoj autore!

Zakládám nový projekt, jehož cílem je sjednocení co nejvíce (kapitolových) příběhů z blogového světa na jedno místo. Jeho výsledkem bude vznik online katalogu, ve kterém bude mít každý příběh vlastní dvojstránku s obálkou, jménem autora, anotací, žánrem a adresou stránky, na které je příběh k přečtení. :)

Neber tenhle komentář prosím jako reklamu - spíš jako příležitost poznat příběhy ostatních autorů z blogového světa a taky zpropagovat a ukázat svoji tvorbu širšímu množství čtenářů, kteří možná hledají příběh, jako je ten tvůj! :)

www.katalog-pribehu.blogspot.cz

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama