Březen 2013

Niveův vzkaz už je vymyšlen! :) :D

15. března 2013 v 14:59 | Magorovo Wuhu |  Novinky a nápady
VLASTNÍ VINOU ZABIT
DOSTAL JSEM SE DO NÍ
VÍM NA CO MYSLÍŠ
ZKUS TO
NIVES

Vlastní vinou zabit - to jako, že za smrt Calidy (tedy i za svou duševní smrt) si může Algiditas sám
Dostal jsem se do ní - znásilnil ji
Vím, na co myslíš, zkus to - Algiditas po přečtení vzkazu vykřikne "Zabiju ho!"
Nives - kdo neví, kdo to je (a zajímá ho to), ať si přečte začátek kapitolu Nivealis a začátek kapitoly Regulus.


eeeeej, jde se opravit Carnivorus a přejdeme rovnou k Hic Iacet :)

Nápady na Niveův vzkaz

13. března 2013 v 15:31 | Magorovo Wuhu |  Novinky a nápady
"Dostal jsem se do ní ani ne za půl hodiny, což ty jsi nedokázal ani za sto let. Samozřejmě se bránila, ale když je člověk napíchnutý na meč jako rožeň, těžko něco zmůže.
Nives

P.S.: Vím, na co myslíš. Zkus to, budu se těšit."


Tak co? :D Nějaké nápady? :D

Plán děje kapitoly Hic Iacet

11. března 2013 v 16:36 | Magorovo Wuhu |  Novinky a nápady
Doufám, že to bude maso! :D

Ok, takže Desperatus jde k tajnému tunelu a Nives ho celou dobu sleduje, což on samozřejmě neví..
No, děj bych začala až ve chvíli, když chlapec tunel otevře. Nives ho hned potom chytí zezadu a:

1) zabije ho → potěš koště, to už bychom neměli hlavního hrdinu. :D
2) omráčí ho a nechá ho tam ležet → fajn, ale celkem nuda. Nesnáším nudný děj :D
3) Nějak ho zraní, aby ho mohl předběhnout, třeba mu usekne nohu nebo tak... → Hm, ale nesmí vykrvácet, že.. Moc komplikovaný :D
4) No tak ho potáhne s sebou! → a vlastně - proč ne? :D Typickej NIves, ne? :D

No tak ho potáhne s sebou.. Asi mu zalepí držku nebo tak něco a půjde s ním do tunelu. Tam by ho mohl třebas mučit a chtít po něm info o tom, kde přesně zámek je.. což on pochopitelně neví. Chudák. No.. Pak by třeba vylezli a:

1) Nives ho potáhne s sebou → njn, sice typickej Nives, jenže zas proč by to dělal? Aby měl zábavu, no..
2) Ale třeba by ho mohl nějak zubožit a někde přivázat, aby se s ním nemusel tahat, žeo.. No tak ho přiváže.. A najde ho tam nějaký... třeba bača :D prostě pasák, nebo dřevorubec.. tak něco :D No a když mu Desperatus řekne, odkud pochází, chlap neváhá a rozváže ho.. Lituje ho, chce, aby se tam už nevracel.. Ale Desperatus se chce vrátit kvůli Algiditovi. Nechce ho zradit, že ne... Což mi sice nekoresponduje s jeho osobností, ale.. Ok, tak řekněme, že bude mít strach z Algiditovy pomsty, kdyby tam zůstal.. Má od něj vyseknuté oko, ne? :) To je dostatečná výhružka před pánovým hněvem... Ok, tak se vrátí zpátky a běží pro Algidita.. Ale teď ho nechme.

Nives teda běží do zámku. A co sakra udělá s Konrádem? Safraporte, ten strážnej tam hlídá Calidu právě kvůli takovýmto zmetkům..
1) Nives ho zabije. → to je sice lehký jako facka, ale já chci ještě Konrada využít k takové hezké scénce na konci..
2) Konrad tam nebude. Třeba pude na záchod nebo co já vím :D → Ty vole, to je kravina :D
3) No tak ho omráčí! → Hmm.. To už zní líp. A taky by ho mohl někam přivázat.. Ale nebylo by lepší, kdyby vražda Calidy zůstala po nějakou dobu utajena?
4) Ok, tak musí v pohodě projít. Tak řekne Konradovi, že jde pro Calidu a chce ji přivést Algiditovi.. a že ji musí chránit, protože je v zahradách složitá politická situace :D A konrád mu uvěří.. A mohla by mu uvěřit i Calida :D Však když už, tak už.. Tak jo! :)

Nives Calidu kdesi zavede, tam ji shodí na zem.. Když už je to taková potvora, mohl by ji znásilnit. Ať je to zajímavější.. Nebudu to znásilnění popisovat do detailu, spíš jen tak nastínit, co se dělo... Pak by...
A sakra, jenže já chtěla, aby její tělo nechal v její komnatě a aby si s sebou vzal jenom hlavu..

Ok, znásilní ji ještě v království sev. slunce, kde její bezhlavé nahé tělo najdou obyvatelé... A hlavu si teda vezme s sebou, aby ji mohl pověsit na Algiditovy dveře s nějakým hrůůůzným vzkazem.. Jo! :) Nic se utajovat nebude, a hotovo :D :D

Ale ještě to musí pasovat časově. Algiditas musí být pryč, když tam Nives bude věšet její hlavu..

Desperatus dorazí do Algiditova domu a zalarmuje ho... Algiditas se vydá hledat Calidu, ale to už mu moc není platný, že..
Desperatus dostane za úkol schovat ledové rytíře... Tím zajistím, že oba budou pryč.
Pak přijde Nives a pověsí Calidinu hlavu s tím vzkazem.
Poté jde hned do zámku, kde najde Desperata s rytíři.. protože třeba uslyší jednoho s nich spadnout a rozbít se... hm, a tak vyběhne nahoru a Algiditovo tajemství objeví... Jj... A co přinde dál, to necháme na začátek další kapitoly.. bude to krásnej rozbíjecí úvod.

Algiditas dorazí domů... ale chtělo by to, aby tam byl i Desperatus..

Ok, takže takhle - Poté, co Nives objeví rytíře, vyžene Desperata ven... Nebo Desperatus uteče sám, to bude lepší.
Budeme sledovat Desperata.. běží běží běží a najde dveře s Calidinou hlavou. Algiditas tam ještě nebude...
Klesne na kolena v šoku.
Za pár minut se dobelhá Algiditas. Jeho reakce bude závěrečná část kapitoly.

Z toho kouká pěkně dlouhej text! :D

Carnivorus 1. část znovu

8. března 2013 v 21:06 | Magorovo Wuhu |  Verze k přepracování
Nic by nedokázalo vyjádřit atmosféru Ledových zahrad více, než trůnní sál zdejšího zámku.
Světlé ledové zdi kontrastují s tmavými kouty. Podlahu s vysokým stropem propojují mohutné sloupy vyřezané do soch, které jsou bezpochyby dílem prince Algidita. Všechny tam stojí a sledují každý krok, ať se na ně návštěvník podívá z kteréhokoli úhlu. Zrcadlově čistá podlaha je tak studená, že její chlad pronikne i přes podrážky bot. A uprostřed této mrtvolně tiché místnosti se tyčí schodiště až vysoko ke stropu, které vede ke královninu trůnu.

Existovalo-li něco, co měl Nives tendenci nenávidět, bylo to právě ono charakteristické hrobové ticho. Tím se vždy lišil od zbytku rodiny. Proto zabíjel. Proto si to tak užíval. Výkřiky a smrtelná křeč - to bylo to jediné, čím mohl zahnat každodenní nudu. Byl to smysl jeho života. Ale nyní nechtěl zabíjet; nyní chtěl něco víc. Měl v plánu zabít svého bratra, prince Algidita, zevnitř. Vykrást mu jeho duši a zubožit to, co po ní zbyde. Toužil po ještě větší zábavě, chtěl mu srazit jeho přehané sebevědomí, pošpinit jeho tolik čistou noblesu... Existoval-li člověk, kterého měl tendenci nenávidět, byl to právě Algiditas. Protože nad ním vždycky vyhrával.

Dveře sálu se hlasitě rozrazily a řinčivý zvuk bílé zbroje v pohybu se odrážel od stěn a vytvářel bizarní, ohlušující ozvěnu. Princ, s mečem v dlani, došel až ke trůnu, kde na něj čekala královna Frigidona. Její vyhublá postava a četné vrásky vytvářely dojem stáří a únavy. V černých očích už nezbylo vůbec nic. Ty se jen dívaly na svět kolem sebe, jakoby se jich vůbec netýkal. Neviděly, nesoudily, nevnímaly. Byly matné a mrtvé, jako dvě díry. Byl by to smutný pohled pro někoho, kdo má city.

"Má královno," pozdravil Nives a poklekl.
Frigidona se narovnala a prohlédla si ho od hlavy až k patě.
"Říkal jsi," začala "že máš pro mne nějaké informace."
Přikývl.
"Sem s nimi," řekla královna.
Nives se zvedl ze země a pohlédl na ni.
"Princ Algiditas má city. Je jako obyčejný člověk. Schází se s Calidou Temporis, povídá si s ní a objímá ji. Mám.. ehm.. strach, že není vhodný následník trůnu, má královno." řekl s úšklebkem, který byl sotva vidět pod jeho přilbou.
Frigidona dlouhou chvíli přemýšlela, až nakonec zvedla hlavu a přikázala: "Přiveď mi oba zbývající syny."
"Staniž se," odpověděl Nives, uklonil se a vyšel ven.

Asi o půl hodiny později se vrátil spolu s Poesiem i Algiditem. Nyní stáli všichni tři princové vedle sebe:
Krutý Nives, jehož oči zdály se být odrazem všeho zla na této planetě a jehož meč téměř až svítil v pevné dlani. Vznešený Algiditas, jenž stál vzpřímeně a své oči hrdě zabodával do královniných. A éterický Poesis, jenž se vznášel pár centimetrů nad zemí jako pára, knihu pevně pod paží.
Frigidona vstala ze svého trůnu a došla až ke svým synům. Všichni tři se uklonili a vyčkávali slov.
"Algidite," začala královna. Algiditas udělal krok dopředu.
"Matko," zašeptal roztřeseným hlasem.
Frigidona přistoupila až těsně k němu. Uslyšela jeho zrychlený dech. Tak, aby ji slyšel pouze on, se z jejích úst vydral ten strašlivý dotaz:
"Cítíš?"
Nives a Poesis mlčeli a bedlivě sledovali scénu před sebou. V Niveových očích se zračila zvědavost, v těch Poesiových poznání.
Algiditas na chvíli sklonil hlavu, pak se ale podíval matce zpříma do očí. Chvíli na ni zíral a jeho pohled již odpověď prozrazoval. A pak... Nepatrně přikývl.
Frigidona od něj odstoupila, jakoby k ní už vůbec nepatřil. Poté natáhla ruku, řka:
"Odevzdej tedy dokument o nároku na trůn."
Algiditovy ruce se nepatrně třásly, když zpod pláště vytáhl kus pergamenu a podal jej královně bez jediného slova. Tak prudce, až se lekl, ho Frigidona roztrhala na cáry. Poté se otočila k Poesiovi:
"Jsi připraven přijmout povinnost následníka trůnu, Poesie?"
Ale Poesis překvapivě odpověděl záporně.
"Má královno, nepřeji si být králem. Nechť toto ušlechtilé privilegium zůstane princi Niveovi." a přitiskl si svou kroniku ještě těsněji k tělu.
"Co tě vede k promarnění takovéto velké šance?" zeptala se ho suše.
Poesis neodpověděl, jen se otočil na podpatku a odešel.
V sále zavládlo ticho.

Po chvíli to ale Nives nevydržel a ozval se:
"Jsem připraven, matko, převzít zodpovědnost dědice trů.."
"Ne!!" vykřikl Algiditas náhle. "Ne, dokud budu živ... Nives nebude.. Nesmí..."
Vlna hněvu způsobila, že se Algiditas nedokázal vyjádřit. Sám byl překvapen svou reakcí; ještě nikdy se takhle nechoval.
"Pokud se rozhodneš přestat ohlušovat naše uši svým mocným hlasem," odpověděla královna pohrdavě "ráda si vyslechnu tvé námitky, Algidite, i když budou nejspíš zbytečné. Pokud jsi ale zapomněl, jak se má chovat princ ke své vlastní matce, pak abys raději šel."
Chvíli ho pozorovala se zvednutým obočím. Princ tam stál jako ledová socha a neopovažoval se promluvit.
"Omlouvám se," zašeptal. Po tváři mu stékala jeho první slza v životě. Rychle ji setřel, jakoby se za ni nenáviděl. Poté se otočil a odkráčel pryč.

Nives zůstal stát na místě a stále dychtivě pohlížel na královnu.
"Nuže..?" naléhal.
"Nuže, zítra večer se dostavíš na ceremonii, kde ti bude předán tvůj dokument o nároku na trůn. Od té chvíle se budeš učit všem povinnostem a dovednostem krále. Nyní tě propouštím. Dobrou noc."
Královna se otočila že půjde, ale Nives ji ještě zastavil.
"Má královno... A kdo myslíte, že způsobil probuzení Algiditových pocitů?" zasyčel sotva slyšitelně.
"To opravdu nevím. Pravděpodobně ta.. Se kterou se schází. Na tom přece vůbec nezáleží." a mávla rukou.
"Není spravedlivé ji nechat pobíhat po světě, nemyslíte?" naléhal Nives medovým hlasem.
Královna pozvedla obočí. "Nevím, co tím míníš."
"Já jen, že připravila naši zemi o samotného dědice trůnu... Jakoby vám odebrala jedno dítě, že..."
"Ano," přikývla Frigidona.
"Je to, jakoby ho zavraždila.. Jakoby nám ho vzala a sprostě přetáhla na svou stranu."
"Ach, už tomu rozumím," pronesla s mrazivým smíchem. "Nemusíš se mě ptát na svolení. Vždyť víš, že jsem ti povolila zabít cokoli, co nepatří do naší rodiny. Přece víš, že je mi to srdečně jedno."
Nives spokojeně přikývl. "Děkuji, má paní."


Desperata probudilo prásknutí dveřmi. Zpola ještě v polospánku vyskočil z postele, promnul si oko a zmateně se kolem sebe rozhlédl. Princ Algiditas k němu přistoupil a do ruky mu surově nacpal nějaký dopis.
"Půjdeš.. Teď hned.. Za Calidou. Projdeš tunelem v hoře. Heslo je "Veritas"," zašeptal Algiditas naléhavě.
Desperatus na něj upřel své zmatené oči a všiml si, že princi po tváři stékají slzy. Uvědomil si, že se děje něco hrozného...
Kvapem se zvedl, oblékl si mikinu a vyběhl ven...

To bude asi celá kapitola, ale ještě nevím.. :)