Kritika na kapitolu Teneritas z Písmák.cz

2. ledna 2013 v 12:37 | Magorovo Wuhu |  Kritiky
Autor kritiky: Janina6

"Když to řeknu jedním slovem - nezaujalo. Nemám nic proti romantickým příběhům, pokud jsou ale vyprávěny zajímavě. Tohle je nuda. Na to, aby mě jako čtenářku "chytil" děj, se rozepisuješ příliš zdlouhavě, věnuješ se detailům, které ale nejsou pro děj důležité a zpomalují jeho spád. Chtělo by to proškrtat "vatu", jakou jsou třeba všechny ty "vysvětlující" uvozovací věty - je zbytečné psát u otázky, že se zeptal, a když následuje odpověď, psát zase, že mu odpověděla... Nebo třeba v okamžiku, kdy nastává dlouho připravované setkání dvou postav, na které by čtenář měl být vrcholně zvědavý, necháš přejít vyprávění do vzpomínek na minulost. Další nudu přinášejí tvé popisy - používáš velmi často otřelá vyjádření, která nepřekvapí a která čtenář při popisu podobných situací slyšel snad stokrát (oči barvy oblohy... její hluboké oči ho provrtávaly). Někde sice překvapíš, ale asi jinak, než jsi zamýšlela - neobratnostmi a chybami. "Dokázala v lidech vidět pravdu nejen ve lži, ale i v očích." - v lidech vidět pravdu ve lži? to zní dost nesrozumitelně. "snažší" - správně snazší. Další chybou je nadměrné užívání zájmen (třeba: ...na jeho rameno a podívala se nahoru na jeho obličej. Jeho chladné oči...)
Dobře nepůsobí ani nečekané kontrasty mezi "vznešeně spisovným" jazykem a hovorovými tvary, které někdy snad ani nejsou zamýšlené (vyhla se mu, líbla ho, když by ji uviděl). Některá vyjádření působí až směšně, jako třeba tady, kde jako bys rozdělovala lidi na dělníky a šéfy: "dva chlapi. Jeden dělník a jeden šéf".
Veršované části jsou - pokud by se tedy měly chápat jako poezie - dost příšerné. "Cítí, že by jí chtěl natrhat kvítí" - tady už jsem si říkala, jestli si snad neděláš legraci.

Jinak mi vyprávění připadne dost povrchní. Chápu, že jde jen o jednu kapitolu z většího celku, ale i tak se text hemží spoustou postav s celkem bizarními jmény (Algidias připomíná název zmrzliny, což se mi u spíše tragicky laděného hrdiny moc nezdá), jejichž psychologická propracovanost je velmi slabá. Povrchně načrtnutý je i svět, ve kterém se příběh odehrává - u fantasy je čtenář samozřejmě ochoten si představit ledacos, ale mluví se tu na jedné straně o zámku se zlatými věžemi, komnatách, princích a královnách, a ve stejném světě jeden z hrdinů uvažuje o tom, jak si koupil byt a řídil své první auto (v první kapitole, kterou jsem si pro jistotu přečetla taky), používají se výrazy jako šéf a mafie... je to takový pel-mel, kterému se nechce příliš věřit."


Víte - rozhodla jsem se, že si některé užitečné kritiky budu ukládat a při opravách do nich nahlížet. Tak první je tahle, no. :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama