Leden 2013

Báseň Tři princové přepsána

16. ledna 2013 v 9:49 | Magorovo Wuhu |  Novinky a nápady
Najdete ji v rubrice Princ a chlapec :)

Hic Iacet

16. ledna 2013 v 9:41 | Magorovo Wuhu |  Obrázky a ilustrace

Kliknutím na obrázek můžete sledovat, jak se kreslil :)

Melodie k teneritas

12. ledna 2013 v 22:04 | Magorovo Wuhu |  Melodie

Je to takové jednoduché, ale není to až tak neposlouchatelné :) Na první skladbu, kterou jsem v tomto programu (Guitar Pro) skládala, je to dobré, ne? :D

Zvláštní komentáře na Písmáku od berany berany duc a další

2. ledna 2013 v 12:52 | Magorovo Wuhu |  Kritiky
Kritika pod Phoúronovým příběhem, autor: berany berany duc
":-) teda, při čtení, se mi zdá, vím, že čtu český text, že jména postav jsou tak vzdálená, že to snad muselo být do češtiny přeložené, a pak, proč nepřeložil překladatel i ta jména?"

Komentář pod kapitolou Violens, autor: Iskan

"Hezky se to čte a je to zajímavé v kontrastech. :) Akorát mi připadá zbytečně věta. Ale tak působivě! Když jsem to četla, tak mi v hlavě Desperatus křičel dost působivě i bez ní.. Těším se na další. :)"

Kritiky od VH64 pod kapitolou Mendicus (Žebračka):

"Rozečetl jsem a nedočetl. Vyřadila mne "mládežnickost" textu. Je nejspíš v souladu s věkem, i když v sedmnácti už bys mohl mít zralejší projev, okamžitě neodstranitelná, neškodná a odejde sama s časem. Ale já se přes ní bohužel nepřenesl. Sorry."

"Ty jsi holka, viď?

Asi jsem si naběhl, teď už jsem to dočetl celé a moc "mládežnického" jsem nenašel. Minule jsem se zasekl na "jsou moc super". To mládežnické, alespoň podle mne, je bezesporu, ale možná to tam máš jako součást přímé řeči. Což bych já sice neudělal, ale netroufnu si to už prohlásit za jednoznačný příklad "mládežnickosti". Nesedí to k jinak kultivovanému projevu dílka, to se asi dá říct bez uzardění.

A pokud bych chtěl předstírat, že jsem prve "měl pravdu", tak bych asi dokázal vykutat pár drobností s možná přehnanou snahou o noblesu - což se vypsanějším a starším autorům už nestává, ale myslím, že to nestojí za to."

"Já bych použil slovo holka i u padesátnice. A u osoby mužského pohlaví zase chlap i u pětiletého. Taková unifikace...

Rozumím tomu. Jen možná není nutné promítat "mládežnický" styl naší reality do virtuální reality postav díla.

To se ti bude dít celý život. Jen pár zázračných věcí ti bude připadat úplně dobrých i s velkým odstupem."

Komentář od Lakrova pod dramatickým začátkem kapitoly Abiturus:
"V textu, který -- jak vyplývá z jeho závěru -- by měl navozovat atmosféru napětí, je poměrně velké množství příslovečných určení, která atmosféře napětí neprospívají. "Zpomalují" čtenářův dojem z přečteného, takže text až do zmíněného probuzení působí spíš poetickým dojmem. Byl-li to záměr (poetický úvod a přechod ke dramatickému závěru), prospěla by textu větší délka."

Od VH64 pod kapitolou Fuga:
"Já myslím - dobrý. Nic mi nikde nepřečuhuje, atmosféra navozená, tohle funguje.

Snad jen - patří to do něčeho většího, viď? A kdybych si přečetl všechno, včetně toho, co ještě nemusíš mít napsané, prostě celé dílo, tak bych možná nepotřeboval ty drobné dovysvětlovačky porůznu roztroušené, že si troufá, protože je větší a tak."

Tak to by prozatím bylo všechno :) Asi budu odteď o hlubší kritiku žádat pravidelně, abych měla co opravovat :) ale doufám, že se mi tam nenachomejtne nějakej debil...

Kritika na kapitolu Teneritas z Písmák.cz

2. ledna 2013 v 12:37 | Magorovo Wuhu |  Kritiky
Autor kritiky: Janina6

"Když to řeknu jedním slovem - nezaujalo. Nemám nic proti romantickým příběhům, pokud jsou ale vyprávěny zajímavě. Tohle je nuda. Na to, aby mě jako čtenářku "chytil" děj, se rozepisuješ příliš zdlouhavě, věnuješ se detailům, které ale nejsou pro děj důležité a zpomalují jeho spád. Chtělo by to proškrtat "vatu", jakou jsou třeba všechny ty "vysvětlující" uvozovací věty - je zbytečné psát u otázky, že se zeptal, a když následuje odpověď, psát zase, že mu odpověděla... Nebo třeba v okamžiku, kdy nastává dlouho připravované setkání dvou postav, na které by čtenář měl být vrcholně zvědavý, necháš přejít vyprávění do vzpomínek na minulost. Další nudu přinášejí tvé popisy - používáš velmi často otřelá vyjádření, která nepřekvapí a která čtenář při popisu podobných situací slyšel snad stokrát (oči barvy oblohy... její hluboké oči ho provrtávaly). Někde sice překvapíš, ale asi jinak, než jsi zamýšlela - neobratnostmi a chybami. "Dokázala v lidech vidět pravdu nejen ve lži, ale i v očích." - v lidech vidět pravdu ve lži? to zní dost nesrozumitelně. "snažší" - správně snazší. Další chybou je nadměrné užívání zájmen (třeba: ...na jeho rameno a podívala se nahoru na jeho obličej. Jeho chladné oči...)
Dobře nepůsobí ani nečekané kontrasty mezi "vznešeně spisovným" jazykem a hovorovými tvary, které někdy snad ani nejsou zamýšlené (vyhla se mu, líbla ho, když by ji uviděl). Některá vyjádření působí až směšně, jako třeba tady, kde jako bys rozdělovala lidi na dělníky a šéfy: "dva chlapi. Jeden dělník a jeden šéf".
Veršované části jsou - pokud by se tedy měly chápat jako poezie - dost příšerné. "Cítí, že by jí chtěl natrhat kvítí" - tady už jsem si říkala, jestli si snad neděláš legraci.

Jinak mi vyprávění připadne dost povrchní. Chápu, že jde jen o jednu kapitolu z většího celku, ale i tak se text hemží spoustou postav s celkem bizarními jmény (Algidias připomíná název zmrzliny, což se mi u spíše tragicky laděného hrdiny moc nezdá), jejichž psychologická propracovanost je velmi slabá. Povrchně načrtnutý je i svět, ve kterém se příběh odehrává - u fantasy je čtenář samozřejmě ochoten si představit ledacos, ale mluví se tu na jedné straně o zámku se zlatými věžemi, komnatách, princích a královnách, a ve stejném světě jeden z hrdinů uvažuje o tom, jak si koupil byt a řídil své první auto (v první kapitole, kterou jsem si pro jistotu přečetla taky), používají se výrazy jako šéf a mafie... je to takový pel-mel, kterému se nechce příliš věřit."


Víte - rozhodla jsem se, že si některé užitečné kritiky budu ukládat a při opravách do nich nahlížet. Tak první je tahle, no. :)