Teneritas - 1. část

16. prosince 2012 v 11:41 | Magorovo Wuhu |  Verze k přepracování
Bylo to, jako když se za vesmírem nachází antivesmír.
Všude kolem mě zářila zeleň. Chladné severní slunce ozařovalo traviny i holé skály. Nehřálo, pouze projasňovalo. Po té krajině byly rozesety dřevěné chalupy. Kolem nich se rozprostíraly poklidné pastviny.
A uprostřed toho všeho, tam v dáli, se tyčily zlaté věže královského zámku. Ten vypadal, jako řídící středisko ráje. A tato země, ten ráj, to všechno bylo tak nádherné, jako žena, které to tu patřilo.
Na prahu toho obrovského sídla by mě uvítal mladý, tmavovlasý a velmi nedůvěřivý služebník Konrad. Kdyby mě ovšem viděl.

Prolétl jsem chodbou plnou obrazů v masivních zlatých rámech a namířil jsem si to přímo do trůnního sálu. Královna tam ale ještě nebyla. Rozhodl jsem se tedy najít její komnatu. Neměl jsem to nijak těžké, protože se nacházela přímo vedle trůnního sálu. Cítil jsem za těmi obrovskými dveřmi její přítomnost. Byla jiná, ne jako Frigidona. Její tělo i mysl byly mladé a pružné. Oči barvy oblohy, vlasy barvy odpoledního slunce. Kdo by ji nemiloval.
Zaklepal jsem tedy a vyčkával odpovědi.
"Dále," ozval se její zvonivý hlas a já vstoupil.
Jak překvapená královna byla, když uviděla dveře, jak se samy otevírají a nikdo za nimi není.
Vešel jsem do pokoje a zavřel za sebou. Lekla se.
"Je tu někdo?" zvolala.
"Dobrý den, královno,
hluboce se klaním.
Princ by vás viděl rád,
přišla byste za ním?
Jmenuje se Algiditas.
Miluje vás, zbožňuje vás.
Je to div, že cítí.
S vámi se chce sejíti.
Bylo by to možné?" zazpíval jsem.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Katka Katka | E-mail | 29. prosince 2012 v 23:45 | Reagovat

Přečetla jsem všechny kapitoly a musím říct, že mě to bavilo a bylo mi líto, že jsem se dostala ke konci zveřejněného. Všechny postavy máš hrozně zvláštní, člověk se musí ptát sám sebe, jestli je má rád, nebo jimi opovrhuje, nejsou černobílí, v každém je nějaká špatnost, ale i něco dobrého. Tedy kromě těch bez citů. Musí to být  hozně těžké psát o někom, kdo nemá city, protože jak si představovat jejich reakce, postoje, jednání, když neodpovídají běžným schématům. A myslím, že s tím ses vypořádala dobře.
Vůbec svět Ledových zahrad se mně moc líbí, je pohádkový a věřím, že to zakleté království bude nakonec vysvobozeno.
Občas mne v textu ruší stejná slova použitá krátce za sebou, občas nějaké slovní spojení je na můj vkus křečovité, nebo neobvyklé. Ale to jsou jen detaily. Obdivuju, že sis dokázala stvořit vlastní svět a opravdu moc se těším, až si přečtu pokračování.

2 ledove-zahrady ledove-zahrady | Web | 12. března 2014 v 20:06 | Reagovat

Ooo, díky za pochvalu :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama