Paracletus 3. část

10. prosince 2012 v 10:21 | Magorovo Wuhu |  Verze k přepracování
"Já ne." odpověděl Algiditas tvrdě. Pak se najednou zastavil uprostřed chodby a Desperatus do něj málem narazil. Algiditas se mlčky otočil k chlapci a ve zčernělých očích se mu zračilo poznání.
"Vím, kdo to byl." vyhrkl.
"K-kdo?"
Algiditas se rozběhl směrem k zámku. Desperatus mu stačil jen tak tak.
"Kdo to byl?" ptal se prince za běhu. Ale princ jeho hlas nevnímal.
Když tam konečně dorazili, mlčky prošli ledovou chodbou. Všichni ostatní už v jídelně seděli. K Desperatově zděšení si to Algiditas namířil přímo tam, kde seděl Poesis.
"Máš chvíli?" zašeptal svému bratrovi u ucha.
Poesis beze slova vstal a pokynul Algiditovi, aby šel za ním. Desperatus se rozběhl za nimi, ale v mžiku se zase zastavil. To když se na něj Poesis otočil a sykl: "Stůj."

Algiditas s Poesiem se zastavili kousek za ledovými sochami. Jakmile byli na místě, Algiditas spustil:
"Pamatuješ si na Utěšovatele?"
Poesis přikývl a pátravě si bratra prohlížel. Algidita jeho pohled nezneklidňoval, dávno na něj byl zvyklý.
"Myslím, že mě a mého služebníka před chvílí navštívil," pokračoval.
"Co říkal?" zasípal Poesis.
Algiditas otevřel ústa, ale vzápětí je zase zavřel. Došlo mu, že kdyby se Poesis dozvěděl o Calidě, nejspíš by to řekl matce. A to by nebylo dobré. Zhluboka se tedy nadechl a spustil:
"Říkal, že půjde za bratrem mého sluhy a řekne mu, aby sem za ním přišel."
Poesis si Algidita nepřestával měřit.
"Co bys chtěl po mně?" zašeptal.
"Nic," odpověděl Algiditas po pravdě "Jenom jsem se chtěl zeptat, jestli by to mohl být ten, o němž jsi mi kdysi vyprávěl."
Poesis přikývl. "Mohl."
"Co chce za své služby?" zeptal se Algiditas třesoucím se hlasem.
"Nic." na to Poesis.
"Notak!" sykl princ a mírně Poesiem zatřásl. "Musí v tom být nějaký háček!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama