Regina část 2.

2. listopadu 2012 v 7:59 | Magorovo Wuhu |  Verze k přepracování
Odpoledne se chlapec rozhodl, že se půjde projít po lese. Na zdejší poměry byl krásný den, obloha měla barvu sněhu a všude kolem něžně padaly malinké vločky.
Desperatus kráčel rovně za nosem a snažil si vychutnat to ticho a klid. Lehce přivřel oči a snažil se uklidnit svou mysl a přitom nenarazit do stromu. Neslyšel vítr ve větvích. Neslyšel ani vlastní kroky. Opět mu připadalo, že to ticho kolem je příliš velké, až nepatřičné, že mu křičí do uší tak moc, až přehlušilo veškerý zvuk... A opět se mu zdálo, že ho někdo sleduje. Neměl z toho dobrý pocit. Nemohl se uklidnit. Kráčel s natraženýma ušima a čekal, kdy ho Nives nebo Poesis chytí kolem krku. Představoval si, jak jeden z nich vytahuje svůj meč, jak jeho čepel klouže po chlapcově kůži jako po másle...
A najednou před sebou uviděl lidskou postavu. Nebyl to však ani jeden z lidí, které dosud potkával. Byla to dospělá žena. Zatímco k ní pomalu a ostražitě kráčel, snažil se, aby si ji co nejdůkladněji prohlédl.
S pár dalšími kroky zjistil, že má nádherné zlaté vlasy, které se jí neposedně vlnily a vytvářely nekonečnou záplavu, jako zlatý vodopád. Její tělo se zdálo být mladé a pružné, a přesto malinko zpohodlnělé, oblečené v jasně zelených šatech s hnědými vzory. Obličej měla kulatý, s bledě modrýma očima, malinkým nosem a stejně tak malinkými ústy. Svým osobitým způsobem byla nádherná, až srdce poskočilo. Usmívala se mile a přívětivě, a když chlapec udělal dalších pár kroků k ní, tiše, zvonivým hlasem, jej pozdravila: "Ahoj."
Desperatus zůstal stát jako opařený. Neodvažoval se na její pozdrav odpovídat.
"Mé jméno je Calida Temporis," pokračovala žena. "Vládnu v Zemi severního slunce. A kdopak jsi ty, mladíku?"
"De-desperat-tus." vysoukal ze sebe zaskočeně. Nikdo, koho dosud na cestě potkal, nejevil nejmenší zájem o to, znát jeho jméno. Ani Algiditas ho neznal...
"Jsi tu nový, viď?"
"N-no... Ano."
Přestože byl ztuhlý strachem, nemohl se přestat ptát sám sebe, jestli je odsud nějaký východ... Cesta, kterou přišel, se uzavřela. Druhou cestu zahrazovala obrovská hora... Dřív, než stačil dále přemýšlet, z jeho úst se vydral dotaz:
"J-jak jst-te se tu do-dostala?"

Pokráčko příště :P
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama