Píseň Utěšovatele 3

18. října 2012 v 6:41 | Magorovo Wuhu |  Novinky a nápady
Tohle bych dala do kapitoly Nivealis. Desperatus vstoupí do Ledových zahrad a Utěšovatel zpívá...

Ledové zahrady.
Spánek, bělost a ticho.
Těžké ticho, mnoho duší.
Můj domov.

Vítr nezpívá do uší, to já.
Zakletá slova do vloček má.
Krásné vločky a kolem nich
Strmé ledové skály a sníh.
A já.

Královská rodina bez otce dlí,
královna, děti, a všichni mdlí.
Do tváří štípe nás nejhorší mráz,
dávno nás porazil, pronikl v nás.
Slunce se skrylo za horu zlou,
kterou žádné bytosti nepřelezou.

Smrt nepřestává říkat: "Vzdej to a pojď,
vzdej to a pojď..."
A hora šeptá ti: "Pojď ke mně blíž,
Pojď ke mně blíž."

A cestu zpátky už neuvidíš,
A tlukot srdce už neuslyšíš,
A žádné city už neucítíš.
Jsi v Její moci a ty to víš...
V moci jedné zesláblé stařeny...

Bývali jsme lidští. Bývali jsme živí.
Krásní, oškliví, všiví, vášniví.
Jací jsme teď? Jsme tak necitliví.
Kde jsme? Kdo jsme?

Nevíme a vědět nechceme.
Žijeme v zatracení,
v chladu uchycení.
Nežijeme, přežíváme.
Nejsme.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama