Patria - 4. část

16. září 2012 v 13:29 | Magorovo Wuhu |  Verze k přepracování
"Mohl bych ti ukázat třeba zámek..." a se slovy "Co bys tomu řekl?" se otočil na místo, kde měl stát Desperatus. Chlapec tam ale nebyl.
Algiditas se několikrát rozhlédl, stále ale Desperata neviděl. Netrvalo dlouho a došlo mu, co se stalo. Začal si vyčítat, že nebyl opatrnější a pozornější.
"Poesie!!" zvolal mezi stromy. "Jestli mu byť jenom zkřivíš vlásek, nedožiješ se ani večera!!"
K jeho překvapení k jeho uším dolehla odpověď odkudsi zdáli.
"Tvůj malý služebník ti bude v pořádku vrácen."
Algiditas vydechl úlevou. Teď mohl pouze čekat. Byl si jistý, že by Poesia nenašel, kdyby se ho vydal hledat. Věděl moc dobře, jak nebezpečný a nepředvídatelný jeho bratr dokáže být. Vrátil se tedy domů a doufal, že Poesis dodrží své slovo a Desperata skutečně vrátí.

Desperatus kráčel mlčky vedle prince a třásl se hrůzou. Věděl, že kdyby se pokusil o útěk, byl by za to krutě potrestán. Poesis byl vznešenější a éteričtější než Algiditas - vypadal, jako by ani nebyl skutečný. O to nebezpečněji působil. Moc toho nenamluvil a jeho ticho Desperata znervózňovalo ještě více.
"C-co m-mi chc-cete?" zeptal se ho tiše. Poesis však jen přidal do kroku, takže Desperatus měl co dělat, aby mu stačil. Princ vlastně ani nechodil, spíše se vznášel pár centimetrů nad zemí. Vypadal jako nějaký podivný duch.
Zanedlouho dorazili ke skále, kterou princ odemknul svým mečem stejně, jako odemykal Algiditas svůj dům. Chlapec se bez odporu nechal zatáhnout dovnitř. Spatřil před sebou prázdnou kruhovou místnost, kterou uprostřed ozvláštňoval pouze stojan na knihu. Desperatus přesně věděl, jaká kniha na něj patří. A Poesis ji tam skutečně dal. Vytáhl ji ze svého pláště, těžkou a hrubou, a opatrně ji na stojan položil.
Desperatus jeho počínání tiše pozoroval. Poesis si stoupl před knihu, dotkl se jí svou rukou, něco zamumlal a kniha se otevřela na straně, jakou princ zřejmě zrovna požadoval.
Poesis beze slova chytil Desperata za kapuci a doslova ho dovláčel k ní. Ukázal chlapci prstem jeden řádek přibližně uprostřed strany a Desperatus pochopil, že si to má přečíst.
Čím víc četl, tím méně mu ty věty dávaly smysl.

"S novým příchozím přijde i zkáza, dva princové se o ni podělí. Dva princové a jen na nás bude, kdo z nich ji dokončí. Nový příchozí obrátí náš svět naruby; Už nic nebude tak, jako dřív. Jeden princ naši zemi zničí, druhý změní. Jeden z nich zemře a druhý bude žít. Ještě chvíli. Jedna z mnoha stejných kleteb bude prolomena. A jen na nás bude, jestli zemřeme, či budeme žít, alespoň někteří."

Desperatus pohlédl na Poesia, který celou dobou stál za jeho zády a dohlížel na to, aby si to chlapec přečetl celé. Poesis mírně kývl hlavou na znamení spokojenosti.
"Ehm... M-myslím, ž-že t-tomu do-dost do-dobře n-neroz-zumím.. Hlavně vě-věta ta-tadyhle..." a dotkl se prstem slova, kterým začínala věta "Dva princové a jen na nás bude, kdo z nich ji dokončí." Chtěl říct Poesiovi, že princové jsou přece tři... Jakmile se ale dotkl knihy, Poesis ho odstrčil tak surově, až tvrdě spadl na zem. Dřív, než se z pádu stačil vzpamatovat, těsně u ucha mu zazněl zuřivý Poesiův hlas. Zněl jako bouře, zněl nelidsky. A děsil. Zaryl se Desperatovi hluboko do uší. Byl to hlas bez dechu, hlas mladý a přitom sípavý.
"NEDOTÝKEJ SE JÍ!"
Desperatus se otřásl hrůzou. Konečně se odvážil pohlédnout princi do tváře. Poesis stál přímo nad chlapcem a shora na něj pohlížel. V obličeji se mu nehnul jediný sval, a tak Desperatus nevěděl, jestli je naštvaný, nebo už klidný. Jen jeho oči možná cosi prozrazovaly - nebylo v nich ale nic víc než přísnost.
Jakoby věděl, na co se Desperatus chtěl zeptat, pomalu a tiše, sotva slyšitelně, promluvil:
"Nejde tu o to, kolik jich existuje. Jde tu o trůn. Chtěl jsem tě zabít, ale nic bych tím nezměnil. Možná jenom to, že by mě bratr zabil dřív, než bych stačil zabít Nivea. A to by bylo ještě horší... Časem pochopíš." dodal.
Pak s hlasitým zaklapnutím zavřel knihu a schoval ji do hábitu. Potom bezduše odešel ven. Na chlapce se už ani nepodíval, prostě zmizel, stejně jako před tím, a nechal dveře otevřené, aby mohl odejít i Desperatus.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama