Nivealis - začátek kapitoly

3. srpna 2012 v 14:23 | Magorovo Wuhu |  Verze k přepracování
Phoúron Albínijský byl člověk velmi svérázný. Nade vše miloval svou rodinu, kterou ale už dávno opustil. Žil kousek od hranic mezi touto pustou planinou a Ledovými zahradami, kde byl ještě pořád právoplatným panovníkem. Chtěl tak být blízko u Donny a dětí, kdyby ho snad někdo z nich potřeboval. Nikdo k němu ale nepřicházel. A to ani na návštěvu. Zdálo se, že na něj všichni už dávno zapomněli...
Tento starý osamocený pán však v sobě měl zvláštní sílu. Nebyl stářím vysílený a už vůbec ne smutný. Choval se jako opravdový král - starý a moudrý, mocný a vznešený.
Dvě stě let naprosté samoty se ale na něm i tak velmi podepsalo: Moc toho nenamluvil a když měl Desperata hostit, byl z toho rozpačitý. Raději se chlapci vyhýbal jak mohl - pohled do lidských očí ho zkrátka znervózňoval.
Nyní chystal Desperatovi jídlo a skládal mu do kufru teplé oblečení. Záleželo mu na tom, aby chlapec do Ledových zahrad došel v pořádku... Možná proto, že mu připomínal jeho syny. Nechtěl ale, aby Desperatus viděl, jak se o něj stará... Rychle tedy balení dokončil a kufr zavřel.

Bylo brzké ráno a Desperatus ještě spal. Phoúron vešel do kuchyně, aby sobě i jemu udělal snídani a čaj. Snažil se už na Ledové zahrady nemyslet. Zneklidňovalo ho vědomí, že jejich strážcem je princ Nives. Byl jako krvelačný predátor - rychlý, tichý a nepředvídatelný jako smrt. Kdyby Desperata chytil, určitě by s ním neměl slitování... Nikdo z rodiny nemá slitování... Phoúron se otřásl.

pokračování příště :P :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama