Žebračka - verze 2 - ještě pořád není finální

12. května 2012 v 21:04 | Magorovo Wuhu |  Verze k přepracování
Desperatus tedy šel.
Ušel ale sotva dvacet kilometrů a už toho měl dost. Najednou mu jeho rozhodnutí připadalo úplně jiné - takové dětinské. Najednou nevěděl, jestli má jít dál nebo zpátky. A tak si sedl a čekal, až ho něco napadne.
Byl už daleko za hranicemi Moenie. Kolem se rozprostírala širokánská pole. Sluníčko nehřálo, nýbrž pálilo.
Desperatus přemýšlel nad tím, co si vlastně počne. Ale nic ho nenapadlo.
Jak tam tak seděl opřený o svůj kufr, uvědomil si, že se na něj z dálky dívá nějaký člověk. Nešlo rozeznat, zda je to děvče či chlapec. Prostě tam ta postava jen tak strnule stála a pozorovala ho.
Desperatus se zahleděl tím směrem. Ale ať už hleděl jak chtěl, pořád nerozeznával, o koho jde.
Nevypadalo to, že by se ten člověk chtěl nějak přibližovat.
Desperatus tedy vstal, utřel si oči a zamířil tam. Postava se pořád nehýbala. Když došel až k ní, teprve tehdy si ji pořádně prohlédl.
Bylo to děvče mnohem mladší než on. Na sobě mělo otrhané hadry, z vlasů copánky a na obličeji se skvěly dvě obrovské kaštanové oči.
Desperatus neřekl vůbec nic, jen čekal, co se bude dít.
"Máš mokré oči." řekla dívka.
Desperatus z ní své oči odrhl a zabodl je do země. "J-jo." řekl.
"Ale proč?" otázala se.
Desperatus na to nic neodpověděl. Jen tak stál a nad ničím nepřemýšlel. Pak se otočil a zadíval se někam do dáli.
Dívka ho obešla tak, aby se mu mohla opět podívat do tváře a pak mu položila další otázku:
"Můžu ti předpovědět budoucnost?"
Desperatus přestal sledovat vzdálené hory a své zraky přesměroval na ni. Stále ale nic neříkal.
Dívka vzala bez dalšího ptaní jeho ruku do svých dlaní. Rozevřela ji, přejela po ní svým ukazováčkem a zasnila se.
"Vidím.." začla "Vidím tě někde daleko. Už nepláčeš."
"A d-dál?" zeptal se zvědavě Desperatus.
"Dál nic. Nevidím víc, než jen nějakou... Já nevím. Celé je to nějaké zamlžené... Nebo zasněžené. Jo, to je to správné slovo."
Desperatus pokrčil rameny a znovu pozoroval hory. V jeho pohledu bylo cosi velmi smutného.
"Jak to, že nic nevidím?" zeptala se dívka spíše sama sebe.
"J-já n-nev-vím. As-si p-pod-dvád-díš."
"Jéé, ty koktáš." podivilo se děvče.
Desperatus odvrátil svůj pohled a zamračil se. Nešlo vůbec vyčíst, v jakém se nachází rozpoložení.
"Ty... Ty kdybys nebyl tak nezdravý..."
Desperatus mírně zpozorněl.
"... Byl bys úplně nejkrásnější na světě. Snad bych tě i... milovala." prohlásila dívka a pokývala hlavou, aby svému výroku dodala na důležitosti.
"J-jak t-to m-myslíš-š?" podivil se Desperatus.
Žebračka pokrčila rameny. "Nevím."
"Aha."

Tentokrát oba pozorovali hory. Oba byli potichu a oba si dělali vrásky z toho, co si myslí ten druhý.
"Řekni něco." požádala ho dívka.
"C-cože? C-co jako má-mám říc-ct?" ptal se Desperatus.
Dívka neodpověděla, jen zašeptala: "Máš příjemný hlas. Kdybys nekoktal...."
"Kd-dybych nek-kokta-tal a neb-byl ta-tak nezd-zdrav-vý, b-byl bych úp-plně dok-konalý." odsekl Desperatus. "Že?" dodal.
Dívce se roztřásly rty. "J-jo... Asi..." přikývla.
Desperatus prudce kývl hlavou a dál už nic neříkal.
A znovu nastalo ticho. Dívku ale napadlo tolik otázek, že to ticho prostě musela prolomit.
"Odkud ty vlastně jsi? Co tu děláš? Kam ty jdeš?" otázala se.
Desperatus se ironicky usmál. "Js-sem na útěk-ku z d-domo-mova."
"Jéé, to já taky." podivila se žebračka. "Tak to už se ani nedivím, že jsi tak zničený..." A oba ve stejnou chvíli přikývli.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama