Tohle chci zakomponovat do Žebračky

18. května 2012 v 9:26 | Magorovo Wuhu |  Novinky a nápady
Desperatus šel s tou dívkou. Nabídla mu, že může u ní přespat a že mu dá najíst.
"Proč?" ptal se jí. Řekla na to jenom to, že je jí velmi sympatický a že naprosto chápe, co cítí člověk na útěku, protože ona je na útěku také.
Cestou šli kolem malého jezírka, když tu se náhle dívka zastavila.
"Tohle je moje nejoblíbenější místo. Připomíná mi, že mám dost síly na to, abych do něj neskákala a radši vyřešila své problémy." řekla.
Desperatus se rozhlédl. Dosud si jezírka nevšiml, ale teď ho naprosto uchvátilo. Kolem něj v řadě rostly topoly, které na hladině tvořily bizarní stíny a ty se vlnily ze strany na stranu, spojovaly se, rozpojovaly... A mezi těmi stíny se odráželo jasně modré nebe nad jezerem. Vypadalo to jako obrovské zrcadlo do jiné dimenze, do světa převráceného vzhůru nohama.
"J-jak m-mys-slíš - nes-skák-kat d-do jez-zera?" vymáčkl ze sebe při tom úžasu.
Dívka se usmála a odpověděla: "Neříkala jsem ti ještě, jak se u nás umírá? Že vejdeme do jezera, abychom mohli pokračovat dolů do nebe?"
Desperatus vyvalil oči a podíval se znovu na tu hladinu. Dolů do nebe...? Nebe, které se na ní odráží.
"Povím ti to. Za nejušlechtilejší smrt se u nás považuje jít do nebe přes vodní bránu. Na kotník si připevníš železnou kouli a skočíš do jezera za nebem. Tam se musíš poprat s obrovskou překážkou, protože nebe ti najednou zmizí a ty se topíš. Když je ale po všem, pokračuješ dále. Padáš do nebe, musí to být vážně úžasný pocit. V tom nebi je vše vzhůru nohama, proto se na nás mrtví nedívají z našeho nebe, ale z jezer a rybníků."

Desperatovi z toho šla hlava kolem. Neodvažoval se na to říct nic, jen se dále díval na tu úžasnou vodu. Tak velké měl pokušení to udělat...
"Vím, o čem právě přemýšlíš." řekla žebračka. "Ale nedělej to."
Desperatus odvrátil svůj pohled od jezera a pátravě se na ni podíval.
"Tohle je až ta poslední možnost. Můžeš padat do nebe pouze tehdy, když tě nic netáhne nahoru do světa. Žádné nevyřešené záležitosti, rozumíš? Musíš se snažit žít a teprve když to opravdu nejde, skočíš."
Desperatus posmutněl a chabě přikývl. Vypadal, jako by se malinko shrbil. Žebračka ho vzala za ruku a odvedla ho od vody pryč.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama