4. kapitola - Žebračka

6. května 2012 v 10:53 | Magorovo Wuhu |  Verze k přepracování
Desperatus tedy šel. Po třech krocích mu zvlhly oči. Po deseti krocích se mu skutálely z tváří. A po dvaceti krocích usedl na kámen a plakal.
Přemýšlel nad tím, co si vlastně počne. Ale nic ho nenapadlo.
Jak tam tak seděl opřený o svůj kufr, uvědomil si, že se na něj z dálky dívá nějaký člověk. Nešlo rozeznat, zda je to děvče či chlapec. Prostě tam ta postava jen tak strnule stála a pozorovala ho.
Desperatus se zahleděl tím směrem. Ale ať už hleděl jak chtěl, pořád nerozeznával, o koho jde.
Nevypadalo to, že by se ten člověk chtěl nějak přibližovat.
Desperatus tedy vstal, utřel si oči a zamířil tam. Postava se pořád nehýbala. Když došel až k ní, teprve tehdy si ji pořádně prohlédl.
Bylo to děvče jen o něco málo mladší než on. Na sobě mělo otrhané hadry, z vlasů copánky a na obličeji se skvěly dva obrovské kaštany.
Desperatus neřekl vůbec nic, jen čekal, co se bude dít.
"Máš mokré oči." řekla dívka.
Desperatus z ní své oči odrhl a zabodl je do země. "J-jo." řekl.
"Ale proč?" otázala se.
Desperatus na to nic neodpověděl. Jen tak stál a nad ničím nepřemýšlel. Pak se otočil a zadíval se někam do dáli.
Dívka ho obešla tak, aby se mu mohla opět podívat do tváře a pak mu položila další otázku:
"Můžu ti předpovědět budoucnost?"
Desperatus přestal sledovat vzdálené hory a své zraky přesměroval na ni. Stále ale nic neříkal.
Dívka vzala bez dalšího ptaní jeho ruku do svých dlaní. Rozevřela ji, přejela po ní svým ukazováčkem a zasnila se.
"Vidím.." začla "Vidím tě někde daleko. Už nepláčeš."
"A d-dál?" zeptal se zvědavě Desperatus.
"Dál nic. Nevidím víc, než jen nějakou... Já nevím. Celé je to nějaké zamlžené... Nebo zasněžené. Jo, to je to správné slovo."
Desperatus pokrčil rameny a znovu pozoroval hory. V jeho pohledu bylo cosi velmi smutného.
"Jak to, že nic nevidím?" zeptala se dívka spíše sama sebe.
"J-já n-nev-vím. As-si p-pod-dvád-díš."
"Jéé, ty koktáš." podivilo se děvče.
Desperatus sklonil svůj pohled, otočil se a odešel.
"Počkéj!" zvolala na ním. "Nechtěla jsem tě urazit."
"To nic." zvolal Desperatus. "Neurazila jsi. Prostě mě nech jít, už se nestarej... Sbohem."
"Sbohem." řekla dívka a zamávala mu narozloučenou.
Desperatus zamával také, pak se otočil a šel.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama