kapitola Phoúron - Rozprava

20. dubna 2012 v 6:17 | Magorovo Wuhu |  Starší, nepovedené verze
,,Takže chlapče - varuji tě. Jiná věc je štěstí a jiná klid!" dodal ještě Phoúron a prohrábnul Desperatovi vlasy.
"Jenže štěstí stejně neexistuje!" opáčil rezignovaně Desperatus.
"Pročpak si to myslíš?" zarazil se Phoúron.
"Protože jsem zjistil, že člověk může být sebebohatší a sebeúspěšnější, a stejně si pořád stěžuje. Je snad stěžování si samotnou podstatou člověka?" tázavě se na starce podíval.
Phoúron nejprve nebyl schopen slova. Tak moc chtěl toho kloučka poučit a ochránit před tou krásnou, klidnou a čistou zemí.. Ne, nesmí ho tam pustit. Musí ho navést na správnou cestu, ať se ten ubohý chlapec nedopustí stejné chyby!
"Chlapče, chlapče..." snažil se mu usilovně odpovědět. "Za prvé - bohatství a úspěch neznamenají štěstí. Víš, štěstí.. To je složeno hlavně z lásky. Jak z tvé strany, tak i ze strany ostatních."
"JENŽE JÁ JSEM OSTATNÍM UKRADENÝ!" křikl chlapec, začal vzlykat a roztřásl se.
Phoúron na to dlouhou chvíli nic neřekl, jen ho stále hladil po vlasech. Pak ho ale napadla dobrá odpověď:
"Kdybys mi byl ukradený, nechal bych tě zmrznout a vůbec bych se nenamáhal s nějakou záchranou." řekl nakonec.
Chlapec sklonil hlavu.
"Já jsem nemyslel vás. Měl jsem na mysli lidi, kteří..."
"Kteří pro tebe něco znamenají." dokončil za něj větu Phoúron. "O čem to jen vypovídá...?" zeptal se pak spíše sebe, než Desperata.
Desperatus se zastyděl až do morku kostí. Je tak nevděčný... Tak strašně nevděčný!
"Myslím... Myslím, že to vypovídá o tom, že si nemám na co stěžovat." odpověděl si pak nahlas.
"Ano, ano... Nejšťastnější člověk je ten, který se spokojí i s málem a nechce víc." dodal spokojeně Phoúron.
"Přesně tak. A já se spokojím s klidem." usoudil Desperatus nakonec.
Phoúron byl zaskočen. Copak mu to nedokáže rozmluvit?
"Jestli je tam bílo" pokračoval chlapec "a budu mít pokoj od všeho na tomhle zpropadeném světě..."
"Ó, nikdy nenadávej na celý svět." skočil mu do řeči Phoúron.
"Proč ne?" na to Desperatus. "Je zatracený asi tak, jako já. Chci už být pryč. Chci být tam u těch zakletých duší! Jestli tam opravdu najdu klid, pak to není žádná zakletá země, ale NEBE!"
Phoúron si povzdechl. "No, jak myslíš... Vidím, že vymlouvat ti to nemá cenu..." řekl na to a odešel pryč.
"Nadarmo jsem ho zachraňoval!" slyšel ještě Desperatus za dveřmi pokoje.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama