3. kapitola - kapitola Phoúron - Pusťte mě

20. dubna 2012 v 6:14 | Magorovo Wuhu |  Starší, nepovedené verze

Pusťte mě


Pomalu se otočil... A viděl, jak směrem k němu kráčí černě oděná vysoká postava.Byl to muž, jehož prázdné černé oči vynikaly na obličeji, jehož tvar zřetelně připomínal... "Měsíc v úplňku..." pomyslel si chlapec. O něco méně výrazné pak byly jeho úzké, domodra zbarvené rty a dokonale rovný, pravoúhlý nos. Ten zase kloučkovi připomínal kliku od dveří. Oděn byl v černém plášti, který onomu muži dodával zvláštní mystický vzhled.
Nyní už byl ten muž tak blízko, že bylo možné rozeznat jeho jednotlivé vrásky. I ty vypadaly neobvykle, všechny měly tvar písmena V. A byly tak hluboké, že díky nim vypadal na nejméně 200 let. A jak Desperatus záhy zjistil - Jeho černé oči neměly bělmo! Mírně se leskly v denním světle. Vypadaly, jako oči posedlých...
Desperatus se o něj odvrátil. Očima divoce hledal, jak by mohl uniknout...


"Ach, vždyť ty nejsi žádný pán. Jsi kluk, a docela malý..." promluvil znovu ten člověk (pokud byl vůbec člověkem).
Desperatus se neodvážil cokoliv namítat. Jen upřeně hleděl do těch temných očí a pomalu umrzával.
Muž se přiblížil ještě více.
"Toto je soukromý pozemek, chlapče."
Desperatus by se byl postavil, kdyby nebyl tak vyčerpaný. Slabě, ale rozhodně odpověděl:
"Neviděl jsem ceduli."
"Žádnou nepotřebuji. Nezvaní návštěvníci si totiž nejčastěji uvědomí, že umrznou, jestliže budou pokračovat tudy. Ve jménu sebezáchovy se pak vrátí zpátky, odkud přišli." sdělil Desperatovi ten muž a přiblížil se až těsně k němu. Desperatus se znovu zadíval do těch očí. A nebylo to nikterak nepříjemné - začínalo mu být teplo. Tak teplo, až se mu chtělo spát...
"Ne, ne, ty kluku zatracená!" slyšel kdesi v dáli a pak ho pohltila temnota.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama